Červenec 2011

Francie mi je zemí zaslíbenou, utvrdil se sběratel trofejí Rozehnal

6. července 2011 v 21:14 | idnes.cz |  Články


Sezonu začínal s pocitem odkopnutého psa a zakončil ji jako král, jemuž se klaní fotbalová Francie. Za vyhazovem z Hamburku i nezájmem české reprezentace se skrýval zlatý padák.
"Tenkrát to byla rána - mé nejhorší období v kariéře. Ale změnilo se v to nejlepší. Takže paráda," líčí obránce David Rozehnal, vítěz francouzské ligy i poháru.

Po nuceném odchodu z Německa získal s týmem Lille ceněný double. Jako by opustil peklo a našel ráj v zemi zaslíbené. I proto třicetiletý odchovanec Sigmy a někdejší stoper Paříže s úřadujícími šampiony podepsal smlouvu na tři roky. Vive le France!

Nový kontrakt jste s Lille uzavřel ve středu a bude trvat až do roku 2014. Splnilo se vám přání?
Už v průběhu minulé sezony jsem si přál, pokud to bude možné, že bych rád v Lille zůstal. A nakonec to tak dopadlo. Jsem spokojený. Doufám, že jsou spokojení i v klubu a ve finále je spokojený i Hamburk. Dostat dlouhodobou smlouvu na tři roky v mém věku je paráda. I podmínky pro mě jsou skvělé, takže si nemám na co stěžovat.

Kdybyste se měl vrátit do Hamburku, ze kterého jste neodcházel zrovna v dobrém, byl by to pro vás problém?
Problém by to nebyl, to určitě ne. Ale když se na to díváte v globálu, měl bych tam smlouvu jen na jeden rok. Nevěděl bych, co mě zase čeká. Je tam nový sportovní ředitel i trenér, kterého jsem zažil ještě jako asistenta. Přivedli hodně hráčů.Pro mě však byla priorita Lille.

Smlouva do roku 2014 - to vypadá, že byste se mohl konečně usadit. Ačkoliv u vás platí moc nepředjímat, že?
Ne, raději se mě na to vůbec neptejte. Ale dlouhodobá smlouva je skvělá i z tohoto hlediska. Předjímat ovšem opravdu nebudu.

Myslíte, že se přestupem do Lille může změnit také vaše pozice v týmu? Ke kmenovým hráčům se přihlíží trochu jinak než k těm na hostování.
Je to možné, ale před koncem sezony jsem mluvil s trenérem, jestli má zájem, abych zůstal. On řekl, že zájem má, ale na rovinu dodal, že nás čeká šedesát zápasů a negarantoval mi místo v základní sestavě. Budu makat. Musím udělat dobrou letní přípravu, předvést se a potom je to jenom na trenérovi, jak se rozhodne. Jsem připravený, že má situace klidně může být stejná jako minulý rok: hrál bych dejme tomu poháry a kluci ligu. Ale nebudu předbíhat. Já se na další tři společné roky těším. Jako každý fotbalista chci hrát co nejvíce zápasů. O tom žádná.

V uplynulém ročníku jste za Lille odehrál 27 zápasů, dal jste jeden gól. Představoval jste si větší vytíženost?
I když jsem nehrál všechno, na jaře těch utkání bylo strašně málo, tak musím říct, že to byla má nejlepší sezona v kariéře, co se týče hlavně trofejí, ale také hry. Odejít z Hamburku bylo to nejlepší rozhodnutí, co jsme udělali.
A z nechtěného hráče Hamburku se stal vítěz francouzské ligy i poháru.
Mohl bych poděkovat trenéru Vehovi, který mě z Hamburku vypral. Dal mi najevo, že o mě nestojí a já to musel řešit. S odstupem času to beru hodně pozitivně.

Když jste do Lille přišel, v rozhovoru pro klubový web jste odvážně prohlásil, že chcete získat trofeje. Přiznejte: nebylo to spíše zdvořilostní vyjádření na přivítanou? Double v konkurenci Lyonu či Marseille přece působí překvapivě.
Možná působí, ale já jsem to tehdy myslel vážně, neříkal jsem to jen tak zbůhdarma. A jsem rád, že jsme to dokázali, protože jsem na to slyšel spoustu reakcí - že jsem blázen, ať se uklidním. Vyhráli jsme soutěž i francouzský pohár a kvalifikovali se přímo do skupiny Ligy mistrů. Prohlásil jsem to po týdnu, kdy jsem viděl tým a prostě mi přišlo, že máme skvělé hráče. Věděl jsem, že Lille hrává v popředí tabulky, tak jsem zkrátka cítil, že by to mohlo vyjít. V tu chvíli jsme měli čtyři soutěže: Evropskou ligu, francouzskou ligu, francouzský pohár a ligový pohár. Proč z toho něco nevyhrát? Nakonec z toho vyšly trofeje dvě.

Mission impossible splněna. Jak moc bylo náročné udržet Lyon a spol. za zády? Před druhou Marseille jste měli dokonce osmibodový náskok.
Jak jste říkal, asi nikdo předpokládal, že sezonou takhle projedeme, že vyhrajeme double. Přece jenom pořád má Lyon, Marseille nebo Paříž jméno někde jinde. Ale věřím, že minulou sezonou jsme se odrazili. Příští rok se nám dostaví nový krásný stadion. Mohli bychom se dostat na nejvyšší špičku, akorát bude o to těžší se tam udržet a být na pohárových místech.

Ve finále francouzského poháru jste porazili Paříž Saint-Germain, za který jste hrával před čtyřmi lety. Bylo to pro vás hodně speciální?
Bylo. Hráli jsme na Stade de France, kde jsem už jedno finále hrál s Paříží, když jsme porazili Marseille. Teď jsem proti Paříži nastoupil a z toho týmu jsem znal ještě pořád spoustu kluků. Bylo to zvláštní. Ale byl jsem rád, že jsem stál na druhé straně. Potom jsme ještě získali titul na jejich hřišti, což bylo taky krásný. Paříž mi je souzená.

Vůbec se zdá, že Francie je pro vás zemí zaslíbenou. Vyhovuje vám Ligue 1?
Určitě. Tři nejlepší roky mé kariéry jsem zažil ve Francii. I proto jsem se rozhodl pro Lille, jít do rizika. Soutěž mi vyhovuje, mám ve Francii určitý kredit.

Stal se z vás slušný sběratel triumfů. Ze zahraničí máte už sedm klubových trofejí. Které si ceníte nejvíce?
Double jsem získal už v Belgii, ale belgická liga se přece jen nedá srovnávat s francouzskou. Jsem i mistrem Evropy do jednadvaceti let, to je také krásný zážitek. Ale teď s Lille to bylo se vším všudy. Bylo to pro mě nejkrásnější. Nechci double dávat pod nebo nad jinou trofej, ale stavím si to hodně vysoko.

Oblíbil jste si život v Lille?
Město je krásné, malinké. Trošku větší Olomouc, i když s aglomerací se blíží k milionu, takže tak malé zase není. Je to historické město. Žádný stres, lidé jsou příjemní. Máme se tady rádi, francouzská mentalita je skvělá. Rodina je spokojená.

Pobláznili jste Lille fotbalem?
V životě jsem něco takového nezažil. Něco jsem vyhrál už předtím, ale tohle bylo nejhezčí. Jeli jsme městem otevřeným autobusem, tisíce lidí na nás čekaly v ulicích. Prostě nezapomenutelné. V posledním zápase, kdy už o nic nešlo, jsme doma vyhráli a pak nám předali pohár pro mistra ligy. To se vážně nedá popsat, chce to zažít. Město tím žilo a pořád žije. Fanoušci budou mít teď na nás větší požadavky než minulý rok. Musíme potvrdit formu.

Užil jste si i pozvání na radnici?
To bylo také hezké, ale nejhezčí byl pohled z autobusu, kdy projíždíte centrem města a vedle vás jsou fanoušci, vyvolávají vaše jméno, zpívá se do mikrofonu a létají rachejtle. Je to zážitek. Tříkilometrovou cestu jsme jeli asi tři hodiny, ale stálo to za to.

Uspořádal jste mistrovskou party i doma v Kožušanech?
Party jsem neudělal, protože jsme hned po sezoně jeli s rodinou na deset dní do Řecka. Rodina a nejbližší přátelé to se mnou prožívali a nepotřebovali žádnou party.

Ostatně mohou si ji udělat teď za další peníze "z výchovného", které do fotbalového klubu v Kožušanech zase přijdou.
Přesně tak! (rozesměje se).

Já už vás podezírám, jestli tak často nepřestupujete jen kvůli Kožušanům, které si díky tomu mohou dovolit vybudovat krásné hřiště s moderním zavlažovacím systémem.
Ne, ne. Já už jsem to říkal minulý rok, ale tohle už by měl být vážně můj poslední přestup.

Nemrzí vás, že od trenéra Bílka vám přestaly chodit pozvánky do reprezentace?
Nemrzí mě to, protože upřímně jsem nad tím nepřemýšlel. Trenér Bílek kdysi řekl, že nebude povolávat hráče, kteří nehrají a já jsem toho na jaře moc neodehrál. Takže by to asi bylo trošičku proti jeho myšlení. Nad reprezentací momentálně nepřemýšlím, užívám si Lille, rodiny.

Na druhou stranu v reprezentaci jsou hráči, kteří pravidelně nehrávají v jiných klubech. To vás neštve?
To už je otázka pro trenéra Bílka, jestli na každého hráče nahlíží stejně. Víc bych to nerozebíral.
Dobře. Před vámi je nová výzva: obhájit francouzský titul a prorazit v Lize mistrů. Nebojíte se výprodeje úspěšného týmu?
Sezona bude rozhodně těžší, všichni na nás budou připraveni a budou čekat, jak klopýtneme. Bude se to rozebírat v novinách. Na to musíme být připraveni. Bohužel už odešli dva klíčoví hráči - Adil Rami, který přestoupil do Valencie a Yohan Cabaye, jehož koupil Newcastle. Zase přišli Pedretti, Baša a další dva hráči. Snad už nikdo neodejde.

Je v silách klubu udržet ofenzivní hvězdy týmu Gervinha s Hazardem?
Mám strach, že jeden z nich ještě odejde, protože na ně jsou hodně vysoké nabídky. Kdyby odešli oba, bylo by to pro nás citelné oslabení. Nebylo by dobré, aby se tým rozprodal a stavěl se nový.

Hrozí to?
Trenér Garcia prohlásil, že pustí buď jednoho, nebo druhého. To je dobrá myšlenka. Snad u ní zůstanou. V týmu máme ale také talentované mladé kluky, kterým je třeba o dvanáct let méně než mně. To je hrozné... (pousměje se)

Letí to, Davide.
Letí to strašně. Když v kabině vidím ročník 93, tak si jen povzdechnu.

V kapse máte tříletou smlouvu. Tak "hrozné" to ještě není.
Souhlasím. Asi zase tak starý ještě nebudu.

V úterý oslavíte 31. narozeniny. Co si budete přát?
Tak... (přemýšlí)

Tak double?
Tak double! Ne, budu si přát, abych si v příští sezoně zahrál Ligu mistrů, kterou jsem hrál naposledy ještě v Bruggách. To mě láká. A chci zase něco dokázat s Lille - hrát špičku francouzské ligy a pokusit se dojít co nejdál ve všech soutěžích. Co se týče soukromí, tak si přeji hlavně zdraví, protože to je nejdůležitější. A ať jsme s rodinou spolu, pak bude pohoda.

Rozehnal v Lille
Obránce David Rozehnal v Lille v uplynulé sezoně hostoval z Hamburku, odehrál za něj 27 zápasů a také jedním gólem mu pomohl k titulu. Francouzský mistr třicetiletého stopera vykoupil za 500 tisíc eur (12 milionů korun) ze smlouvy platné ještě na další sezonu a podepsal s ním kontrakt do roku 2014. Šedesátinásobný český reprezentant s Lille získal letos double. Celkem odchovanec Sigmy posbíral v kariéře už sedm klubových trofejí. Pátého července oslaví 31. narozeniny.