Listopad 2009

Kapitán Rozehnal: Tak pánové, příště musíme být lepší

20. listopadu 2009 v 7:26 Články
Mladších a nezkušených spoluhráčů se zastal, ale zároveň kapitán českých fotbalistů David Rozehnal zdůraznil: "Příště už to musí být lepší."
Devětadvacetiletý stoper Hamburku jako kapitán vedl národní tým podruhé v kariéře. Poprvé to bylo předloni v závěru kvalifikace o postup na mistrovství Evropy 2008, na Kypru tým zvítězil 2:0.
V neděli večer však spoluhráče za výsledek ani za výkon chválit nemohl, Češi na turnaji v Al Ainu po bezbrankové remíze podlehli domácím Spojeným arabským emirátům na penalty 2:3. A Rozehnal kolaps v rozstřelu začal.


"Zkazil jsem to hrozně a to je hodně slušně řečené," přiznal.

Nejen penalty se vám nepovedly. Souhlasíte?
Je jasné, že nikdo z nás nadšený být nemůže. Nepodali jsme výkon, na který jsme měli. Stoprocentně to mělo být lepší. Kvalitní hráče tady máme.

Opravdu si to myslíte?
Kvalita v národním mužstvu je a vždycky tady bude. Ale prostě tenhle zápas nám nevyšel. Terén nebyl nejlepší, rozhodčí nebyl nejlepší, výkon nebyl ideální, penalty byly hrozné. Čekalo se od nás víc, to všichni víme. Naštěstí je to jen příprava. A my všichni bychom si z ní měli vzít ponaučení.

To fotbalový národ uvidí ve druhém utkání na turnaji, ve středu vás čeká Ázerbájdžán.
Ještě bych chtěl říct, že nikdo zase nemohl čekat, že nám to hned bude šlapat. Nechci se vymlouvat, ale je tu spousta nových hráčů, nejsme na sebe zvyklí. Snažili jsme se do zápasu dát všechno, v tom problém nebyl.

Tak v čem?

Prostě nejsme sehraní, hra nám haprovala. V první půli to ještě celkem šlo, ale pak nás domácí přehrávali. Nestačili jsme, jen jsme běhali bez míče.

Všiml jste si, jestli mladí hráči byli nervózní?

Když jsem před lety za národní mužstvo hrál poprvé já, necítil jsem se zrovna v pohodě. Ale každý nějak začít musí. Všichni byli nažhavení, nikdo se neschovával, všichni chtěli hrát. Ale nebyli jsme si schopni vyhovět, protože v tomhle složení jsme spolu nikdy nehráli.

Co jste dělali špatně?
Měli jsme hru zklidnit. Někdy jsme až moc zbrkle letěli dopředu a ztráceli míče. A zpátky jsme se nevraceli.

Vyčiníte mužstvu?
Když trenér bude chtít, tak se vyjádřím.

Co řeknete?
Kluci, hlavy vzhůru. Když nejde o život, tak jde o ... Znáte to, ne?

Ano, známe.

Byla to jen příprava. Sice jsme zápas nezvládli, ale fotbalový život jde dál. Nesmíme opakovat chyby, potřebujeme se víc poznat, sehrát. Když si příště budeme líp rozumět, bude to taky líp vypadat.

Když nejde o život, jde o víte co

20. listopadu 2009 v 7:21 Články
Podruhé v reprezentaci nastoupil s kapitánskou páskou, na rozdíl od kvalifikačního zápasu EURO 2008 na Kypru však tentokrát David Rozehnal odcházel ze hřiště jako poražený.

I kvůli tomu, že neproměnil první penaltu v rozstřelu. "Slušně řečeno, pokazil jsem to," usmál se hořce stoper.



Proč jste nedokázali Spojené arabské emiráty porazit?
"Nepostoupili jsme, což je škoda. Náš výkon nebyl optimální, všichni jsme od toho čekali víc. Na druhou stranu, nemohli jsme si myslet, že budeme hned sehraní a bude to šlapat. Byla tady spousta nových hráčů, to není výmluva, ale fakt. Snažili jsme se, kluci do toho dali všechno. Náš největší problém byla sehranost, hlavně ve druhé půli. Ta první ještě celkem šla, potom nás přehrávali, nestačili jsme jim, oni víc drželi balon, my jsme jen běhali."

Měl jste první velkou šanci zápasu. Chytil vám brankář gól?
"Já myslím, že by to šlo ven, kdyby to pustil. Musel bych to tečovat trochu víc, aby to padlo do brány."

Na předzápasovém tréninku se vám střelecky dařilo, tentokrát jste nedal šanci a navíc neproměnil první penaltu...
"To bych radši nekomentoval." (směje se)

Chtěl jste jít na penaltu první?
"Chtěl. Trenér se mě zeptal, jak se cítím, já jsem se na to cítil a věřil jsem si. Bohužel to dopadlo takhle. Slušně řečeno, pokazil jsem to."

Mířil jste po zemi k tyči?

"Chtěl jsem to kopat stejně jako ve finále Italského poháru, bohužel jsem se až příliš soustředil na terén, který u penalty na stojné noze nebyl optimální. Dopadlo to tak, jak to dopadlo. V tom finále jsem střílel k tyči, ale skoro pod břevno. Tehdy se to povedlo, teď to bylo o sto procent horší."

To je váš tradiční způsob zakončení penalty?
"Já jsem jich tolik nekopal, spíš když jsem byl mladší. Ale tohle jsem si párkrát zkoušel na tréninku na prázdnou bránu..."

Jste zklamaní z toho, jak dopadl první zápas pod trenérem Michalem Bílkem?
"Nemluvil bych až úplně o zklamání, ale samozřejmě nikdo není nadšený. Nepředvedli jsme dobrý výkon, i s tímhle mužstvem to mohlo být lepší. Kluci, co jsou tady, jsou kvalitní hráči. Mohli jsme si vytvořit víc šancí, dát gól ze standardek. Bohužel jsme nezvládli ani penalty, pár z nás ji nedalo. Terén nebyl nejlepší, rozhodčí byl tragický... Ale je dobře, že se můžeme z chyb ponaučit."

Byla na spoluhráčích, kteří v reprezentaci začínají, znát nervozita?
"Já jsem si ničeho nevšiml. Před zápasem byli všichni nažhavení a během zápasu jsem neviděl, že by se někdo schovával. Možná někdo byl nervózní, ale to se není čemu divit. Když jsem já hrál svůj první zápas za reprezentaci v Itálii, taky jsem nebyl extra v pohodě. Spíš než nervozita byla znát ta nesehranost. Hráli jsme spolu málo, nebo ještě vůbec."

Zklidňoval jste spoluhráče před zápasem?
"Ani ne. Spíš při zápase to chtělo mírnit situaci. V jednu chvíli to tam bylo docela vyhecované, protože rozhodčí pískal to, co pískal. Hodně hráčům včetně mě povolovaly nervy, to bylo potřeba zklidnit. Navíc to chtělo dát se do klidu po fotbalové stránce, někdy jsme až příliš zbrkle šli dopředu, ztráceli jsme balony. Oni nás ve druhé půli přehrávali, snažili jsme se hlavně nedostat gól. Bohužel se nám nepodařilo nějaký dát."

Řeknete něco mužstvu jako kapitán?

"Já nevím, jestli ještě budu kapitán, myslím, že to byla spíš epizodní role. Pokud trenér bude chtít, abych se k tomu vyjádřil, něco řeknu, ale spíš to bude na něm."

Co byste mužstvu řekl?
"Co bych řekl? Hlavu vzhůru, pokud nejde o život, jde víte o co. Byl to přátelský zápas, nezvládli jsme ho, ale život jde dál. Musíme se snažit co nejvíc navzájem poznat a sehrávat se, pokud se nám to podaří, bude to na hřišti vypadat jinak, protože kvalita v tomhle týmu je."

Co jste říkal na netypické fandění domácích příznivců?

"Bylo to takové zvláštní. Celou dobu ta stejná písnička, upřímně, na to nejsem zvyklý. Ne že by mě to nějak znervózňovalo, ale bylo to něco jiného, než co zažívám v Německu nebo předtím v Itálii a ve Francii. Je to prostě jiná mentalita, jiný svět."



Na kontě měl víc startů než ostatní dohromady. Přesto Rozehnal selhal jako první

16. listopadu 2009 v 9:10 | pravo.cz
Měl na kontě víc startů než devatenáct zbývajících fotbalistů Bílkova výběru dohromady, proto mu trenér zákonitě svěřil kapitánskou pásku. A i proto si David Rozehnal rovnal jako první míč, když na turnaji v Al Ajnu došlo po bezgólové partii s domácími Emiráty k penaltovému rozstřelu. Jenže kapitán selhal. Jako první z pětice Čechů penaltu neproměnil a stál u zrodu ostudné kalvárie.


Rovnal si balón dlouho a přitom se upřeně díval do země. O gólmana Násira pohledem ani nezavadil. Ale pak z krátkého rozběhu pálil vedle.
"Když na mě trenér ukázal, neváhal jsem ani chvíli. Věřil jsem si. Měla to být repríza penalty z finále Italského poháru, kdy jsem míč poslal k tyči těsně pod břevno. Jenže až příliš jsem soustřeďoval na nerovný terén," bědoval kapitán českého výběru, jenž tak mezi mladší a hlavně dost vyjukané spoluhráče zasel ještě větší nervozitu, než jaká mezi nimi v úvodním duelu na turnaji v arabském Al Ajnu vládla.

Kapitán pohřbil mužstvo

Paradox, kapitán a pohřbí mužstvo. Nejzkušenější hráč, který měl před duelem s Emiráty na kontě 58 reprezentačních startů, zatímco devatenáct bažantů kolem něho jich dohromady nasbíralo dohromady jen šestapadesát, a odstartuje penaltovou kalvárii. On, jenž by měl do mužstvo vnášet klid, pohodu, sebevědomí...

"Ale já se o to snažil. V jednu chvíli byl po pár faulech a obrácených verdiktech tragického sudího zápas hodně vyhecovaný, takže nám tekly nervy. Mně také... Pospíchali jsme mnohdy až příliš zbrkle dopředu, ztráceli míče, soupeř nás přehrával, takže bylo zapotřebí hru zklidnit. Pokoušel jsem se o to," bránil se po prohrané partii s Emiráty David Rozehnal.

Přitom se mu nezdálo, že by jeho mladších spoluhráčích byl před zápasem nervozita patrná. "Naopak, všichni byli na soupeře nažhavení a ani v průběhu střetnutí jsem nepozoroval, že by snad někdo nechtěl hrát, že by se schovával, aby se snad nemusel zapojovat do hry. Jenže pak jsem si vzpomněl na svůj vůbec první reprezentační zápas proti Itálii a hned se mi vybavilo, že jsem také nebyl v pohodě," vžíval se Rozehnal do pocitů mladíků kolem sebe.

Nesehraný tým se prý poučí

"Byli jsme nesehraní, nedokázali jsme si vyhovět, v tom to bylo. Ale přece se nedalo čekat, že mužstvo poskládané sice z kvalitních, ale naprosto nesehraných hráčů bude hned šlapat," pokoušel se legionář z Hamburku o obhajobu spoluhráčů i porážky s Emiráty, mužstvem, jenž na světovém žebříčku FIFA figuruje na 115. příčce.

Možná, že při rozboru utkání dojde i na něho. Třeba i na Rozehnala coby kapitána trenér Bílek ukáže, aby k úvodnímu vystoupení na turnaji řekl své. "Těžko, slovo bude mít trenér," myslí si kapitán českého výběru, ale kdyby snad byl k proslovu přece jen vyzván, neváhal by.

"Hlavu vzhůru, byl to přátelský zápas, který jsme sice nezvládli, ale fotbalový život tím nekončí. Musíme se poučit z chyb, v příštím utkání je napravit, ale také se navzájem lépe poznat a sehrát. O fotbalové kvality žádný strach, tu ve svých řadách máme," recitoval reprezentační mazák David Rozehnal, jak by asi bažanty kolem sebe oslovil.

Zkušený Rozehnal: Bude to nová zkušenost

14. listopadu 2009 v 12:00 | tn.cz |  Články
Stoper národního týmu si přeje úspěšný vstup do nové éry fotbalové reprezentace.

David Rozehnal byl ještě celkem nedávno zván do národního týmu jako jeden z nadějných fotbalistů, nyní stačila jedna neúspěšná kvalifikace, která prosela kádr, a z vytáhlého stopera se stal jeden z nejzkušenějších hráčů. V současném výběru pro turnaj v Al-Ajnu je ve svých devětadvaceti letech druhým nejstarším a s 58 starty dokonce vůbec nejzkušenějším reprezentantem. I proto se už Rozehnal začal řadit mezi starší hráče.

"Věk nezastavíte a pokud dojde k takové výměně jako před touto akcí, pak to musím pocítit. Kolem mě jsou téměř výlučně samí mladí a perspektivní kluci," rozhlížel se obránce, který od léta nastupuje už v šesté ligové soutěži, tentokrát v dresu Hamburku.

Letní přestup, nové angažmá ani nepovedený úvod sezony a ztráta místa v základní sestavě českého týmu ho však na rozdíl od několika bývalých spoluhráčů nevedla k rozhodnutí dát reprezentaci vale.

"To zase ne. Dlouho mi trvalo, než jsem si svoje místo vydobyl. A i když jsem v závěru kvalifikace jen vysedával na lavičce, na mém názoru se nic nezměnilo. Hamburk je pro mě prioritou, národní tým velkou ctí," vyprávěl jeden ze dvou současných reprezentantů, kteří ještě pamatují třetí místo na Euru v Portugalsku.

Nové spoluhráče ještě pořádně nepoznal

Od té doby se toho ale v mužstvu hodně změnilo. Rozehnal proto na středečním srazu někdy tápal, který z nových spoluhráčů proti němu zrovna stojí. "Ne že bych nevěděl, o koho jde, ale všechny nestačím v různých ligách pozorovat. V tom však problém nevidím. Budeme mít teď několik dnů na to, abychom se poznali," řekl s úsměvem.

Jemu samotnému se začalo v Hamburku v poslední době dařit. Po angažmá v Olomouci, Bruggách, Paris St. Germain, Newcastlu a Laziu zřejmě našel konečně klub, kde setrvá delší čas.

"Pokud bude zájem, asi bych se zde rád usadil, možná až do konce kariéry. Je to pěkné město, právě nám tam dodělávají nový byt a nejdéle od začátku příštího roku zde už bude se mnou i rodina. V klubu všechno funguje na skvělé úrovni, sešla se dobrá parta v kabině," vyjmenoval důvody, proč by se z fotbalového tuláka mohl přeměnit na trvalou oporu klubu z německého přístavu.

V nejbližší dnech ho ale čekají reprezentační povinnosti v Emirátech a Rozehnal se na cestu do fotbalové exotiky těší. "Nikdy jsem v podobné oblasti nebyl, s fotbalem pak nejdále Turecku. Bude to nová zkušenost; musíme si dát pozor na velký rozdíl teplot kvůli zdraví a čeká nás dlouhý let, přesto se tam těším. A nejlépe by bylo, pokud bychom tam odsud přivezli hned na úvod nové éry úspěch," upozornil, že přes neobvyklé soupeře i podmínky fotbalisty zajímají hlavně výsledky.




Jak se v reprezentaci z mladého Rozehnala stal starý mazák

14. listopadu 2009 v 8:00 | idnes.cz
V posledních zápasech byl jen náhradníkem, přesto fotbalista David Rozehnal nasbíral za národní mužstvo víc startů než jeho současní reprezentační spoluhráči dohromady. Tedy bez Jaroslava Plašila.

"Pořád jsem si v národním mužstvu připadal mladý, ale teď přišla velká změna," prohodil Rozehnal a v hotelové hale se rozhlédl kolem sebe. "Ale starý si taky rozhodně nepřipadám."

V létě mu bylo devětadvacet. V národním týmu je už téměř šest let, nastoupil v osmapadesáti zápasech, za sebou má tři velké šampionáty.

O rok a půl mladší Plašil, který hrál za reprezentaci dvaapadesátkrát, prožil v národním týmu zatím téměř stejnou kariéru.

Když sečteme všechny starty jejich osmnácti spoluhráčů, kteří jsou také v kádru pro blížící se turnaj ve Spojených arabských emirátech, dostaneme číslo 49.

"Asi bychom měli rozdávat rozumy," říkal stoper Hamburku s úsměvem.

Po brankáři Drobném je nejstarší, v počtu startů a srazů je nejzkušenější. "Zvykám si," poznamenal. "Spousta kluků ještě v reprezentaci nenastoupila, další třeba jen jednou. Když budou chtít poradit, není problém."

Když v únoru 2004 v Itálii za národní tým debutoval, měl kolem sebe osobnosti Nedvěda, Poborského, Galáska či Kollera. Všichni už v reprezentaci nejsou a až na Kollera nehrají vrcholový fotbal.

Tenkrát byl o osm let mladší než Poborský, nejstarší z mazáků. Teď je o osm let starší než benjamínci Jan Blažek či Hloušek. Necidovi je ještě o rok méně.

Když v pátek nový reprezentační kouč Michal Bílek oznámil nominaci, Rozehnal po tréninku v Hamburku spěchal k internetu, aby zjistil, s kým bude mít tu čest. "Hráči, co v nominaci vždycky byli, v ní nejsou," neušlo mu.

"Spousta kluků, kteří do reprezentace patří, se omluvila kvůli zranění. Tak dostali šanci mladí, perspektivní," vypočítává Rozehnal. "A v tu chvíli jsem si uvědomil, že už prostě nejmladší nejsem. Jo, věk nezastavíš."

Nenapadlo ho, že by se omluvil také. "Proč taky. Nic mi není, nepotřebuju si doléčit šrámy. Sice někteří by i s nimi mohli přijet, ale proč to hrotit, když máme jen přáteláky. Byla by škoda zranění zhoršit."

Ani trenéru Bílkovi nevzkázal, že se chce soustředit především na angažmá v klubu a národnímu týmu by vypomohl jen v krajním případě jako to udělali Grygera či Kováč.

"Když mi trenér Bílek krátce po svém jmenování zavolal a ptal se mě, jestli chci být v jeho týmu, s odpovědí jsem vůbec neváhal. Je to sice klišé, ale reprezentace je pro mě ctí."

Možná však váhal, když na srazu potkával nové tváře. "Sice nesleduju, jak si kluci vedou. Českou ligu jsem taky dlouho neviděl, ale čtu internet, takže většinu jsem znal, i když ne osobně. Teď máme dost času se seznámit."

Fotbalisté spolu budou osm dní, ve středu se sešli, v pátek odletí na turnaj do Spojených arabských emirátů a vrátí se příští čtvrtek ráno.


Rozehnal je teď v Bílkově mateřské školce největším mazákem

13. listopadu 2009 v 12:32 | sport.cz |  Články

Pořád se cítí jako mladík, přitom v Bílkově družině už působí jako veterán. Na příkladu obránce Davida Rozehnala je dobře patrné, jakou generační obměnou fotbalová reprezentace momentálně prochází. Devětadvacetiletý stoper Hamburku je po třicetiletém brankáři Drobném druhý nejstarší. A 58 mezistátních startů mu stačí na titul nejzkušenějšího muže národního týmu.

Turnaj ve Spojených arabských emirátech bude pro nového kouče fotbalové reprezentace příležitostí k otestování řady mladých hráčů. Zkušený David Rozehnal si tak opravdu může připadat jako mazák v mateřské školce. A to mu přitom ještě nebylo ani třicet let a v mezistátních duelech zatím nepřekročil šedesátku startů.

"Svým věkem bych tady snad ani neměl být," usměje se. "Pořád se cítím mladý, ale když se dívám kolem sebe, už jsem prostě ten starší, co by měl rozdávat rady. Na to si musím teprve zvyknout."
Z výběru, který se před turnajem v Al Ainu sešel v Praze, se mu počtem startů blížil jen záložník Plašil. Ten však onemocněl a zůstal doma, takže se dá očekávat, že právě Rozehnal převezme v úvodních dvou duelech nové Bílkovy éry kapitánskou pásku. "Tím jsme se zatím nezabývali. Pro mě je podstatné, že mi trenér hned den po svém zvolení volal a potvrdil, že mě chce v nároďáku dál mít. A já se do reprezentace pokaždé těším," ujišťuje zkušený obránce.

V Hamburku je zatím osiřelým námořníkem

V létě přestoupil z Lazia Řím do Hamburku a v přístavním městě je zatím sám. Bydlí na hotelu a čeká, až bude připraven vybraný byt, aby za ním mohla dorazit i rodina. "Řím je krásný, ale také přístavní Hamburk se mi moc líbí. Sám bych tam měl zůstat nejdéle do konce roku."
Uvědomuje si, že po zahraničních angažmá v Bruggách, Saint Germain, Newcastlu a Laziu už by měl na této štaci zakotvit na delší dobu než v předchozích případech. "Pokaždé jsem si říkal, že se v klubu uchytím na delší dobu. Nedařilo se to, ale v Hamburku tomu opravdu věřím. Nějak cítím, že by to mohlo být to pravé. V klubu všechno funguje na nejvyšší úrovni, v kabině se sešla dobrá parta. A tak bych chtěl zaujmout, vybudovat si postavení v mužstvu a dopracovat se k prodloužení smlouvy. A kdo ví, třeba by byla poslední a v Hamburku bych zakončil kariéru..."
Elegantní obránce to říká navzdory zjištění, že v bundeslize bude muset přitvrdit, aby se v Německu neztratil. "Už jsem stihl jednu žlutou a jednu červenou kartu, to je víc než za poslední léta," culí se. "V bundeslize se hraje rychlejší a důraznější fotbale než v Itálii. Na tréninku tam panuje jiný zápal do hry, takže první dva týdny jsme chodil domů hodně utahaný. Snažím se hrát v soubojích čistě, ale budu se muset přizpůsobit německému stylu, abych tam vydržel," slibuje si Rozehnal.