Rozehnal: Jsem rád, že sbírám trofeje

18. července 2009 v 0:01
Vyhrát pohár znamená úspěch. A platí to i v případě římského Lazia. Klub, ve kterém působí kožušanský rodák David Rozehnal, skončil v minulé sezoně italské Serie A až na 10. místě. Což nic veselého nebylo. Ale Lazio vyhrálo Italský pohár, to byl naopak důvod k oslavám. "Bylo strašně dobře, že jsme to zvládli, že jsme ho vyhráli. Hlavně pro fanoušky znamenal hodně moc," říká David Rozehnal. Rozšířil seznam svých úspěchů. Má titul z Belgie, kde navíc vyhrál národní pohár i superpohár, vyhrál národní pohár ve Francii, nyní i Itálii, s českou jedenadvacítkou byl mistrem Evropy, členem bronzového týmu z EURA v Portugalsku.

Sezona v podání Lazia zřejmě nebyla nic moc. Desáté místo, jestli jsem se teda díval na správnou tabulku, to není příliš veselá pozice.
Bohužel díval (úsměv). Sezona určitě nebyla moc dobrá, co se týče Serie A. Skončili jsme na desátém místě, všichni čekali mnohem lepší umístění. Už před sezonou jsem říkal, že jsme měli na pohárové příčky. Naštěstí jsme to urvali přes pohár. Tím jsme to zachránili, protože jinak by to byla hodně špatná sezona. Takhle to bylo pro většinu uspokojující, ale mohla být lepší.

Proč vám to v Serii A nevyšlo trošku lépe? Chvílemi to vypadalo, že se na čele tabulky budete držet.
Jednu dobu to vypadalo hodně dobře, pak zase hodně špatně. Kdyby to vypadalo pořád tak nějak průměrně dobře, tak jsme to zvládli. Ale měli jsme nevyrovnané výsledky. Měli jsme čtyři pět zápasů s vítězstvími a pak klidně stejný počet prohráli. Bylo to takové nahoru dolů, to si myslím byla největší příčina toho, že jsme v tabulce nebyli výš.

Pro vás osobně to byla taková sezona, ve které jste chvíli hrál a chvíli nehrál. Přitom se v tom moc nedal najít nějaký systém. Nastupoval jste, pak jel na sraz reprezentace, vrátil se a pak seděl lavku.
Přesně tak. Pro mě to byla taková sezona na houpačce. Když se na to nakonec dívám, tak jsem neodehrál málo zápasů. Ale ve srovnání třeba s Paříží je to méně. Tam, když se to všechno sečte, jsem měl šedesát zápasů. Nyní jsem měl, i třeba s repre, nějakých čtyřicet. Není to málo, ale čekal jsem víc a chtěl jsem hrát víc. Ale bohužel to bylo tak, že jsem osm zápasů nehrál, pak najednou šest ano. Ani nevím, proč to tak bylo.

Trenér byl nějaký zvláštní?
Byl trošku zvláštní. Osm zápasů jsme hráli, měli celkem výsledky, nebyli jsme na tom špatně, nedostávali extra moc gólů. A potom bez udání důvodů, nejenom mě, pár hráčů vyměnil a osm zápasů hráli ostatní. A pak to bylo i tak, že třeba nepodávali optimální výkony a hráli dál. Bylo to zvláštní, nevěděl jsem, co si o tom mám myslet.

Může tohle být třeba jistá nevýhoda těch velkých klubů, že mají hodně hráčů v kádru a tohle se prostě může stát?
Může. Ale potom by bylo lepší, kdyby o tom trenér s hráči mluvil. Připravoval je na to před sezonou, že bude hráče točit, že v tom bude mít nějaký systém. Může to být nevýhoda, ale myslím, že u nás to tímto určitě nebylo.

Vyhráli jste italský pohár. Pro vás už to je pohár ze třetí země. To už jste sběratel pohárů vítězů pohárů.
To je pravda. Ani si to moc neuvědomuju. Ale mám už tři poháry za tří různých zemí. A ještě superpohár z Belgie. Takže mám už nějakou pěknou sbírku a myslím, že celkem stojí zato. Francouzský a italský se určitě řadí hodně vysoko. Belgický trošku níž, ale pořád je to pohár. Jsem rád, že sbírám takové trofeje. Přece jen někomu se to nepoštěstí za celý fotbalový život. Ještě nejsem tak starý, ale už jsem toho celkem nasbíral dost. A jak už jsem říkal, ten italský pohár pro nás, pro klub, pro hráče a hlavně pro fanoušky, znamenal strašně moc. A bylo strašně dobře, že jsme to zvládli, že jsme ho vyhráli.

Vy jste tam měl nějaký pokutový kop v penaltovém rozstřelu ve finále proti Sampdorii. A pak jste říkal, že takovou penaltu jste ještě nikdy nezahrával. Je to tak?
V profesionálech určitě. Předtím jsem pokutový kop zahrával v přáteláku za Paříž na soustředění. Byl jsem překvapený, že na mě trenér ukázal. Ani jsem neprotestoval a šel jsem. A kopl jsem to tak, jak jsem chtěl. Což jsem taky rád. Naštěstí to vyšlo.

A v mistrovském zápas jste kopal penaltu před tou pohárovou kdy?
No ... To bylo ještě v žácích.

Lazio změnilo trenéra, místo Delia Rossiho tým povede Davide Ballardini. Čekáte, že se něco výrazně změní, nebo ještě nevíte?
Ještě nevím. Moc ho neznám. Vím, kdo to je, že byl dřív v Palermu. Ale doufám, že se něco změní. Přece jen je to nový trenér, bude to nová výzva pro všechny kluky, doufejme. A může nás to posunout k pohárovým příčkám, kam všichni chceme. Doufám, že se změní spousta věcí. Hlavně přístup k tréninku od některých hráčů a víc profesionality. A potom výsledky samozřejmě přijdou.

Počkejte. To i v Serii A jsou takoví, co nedávají tréninku maximum? U nás se pořád dávají ty top zahraniční soutěže za vzor profesionalismu.
Nechtěl bych do toho moc píchat, protože předpokládám, že si tento článek v klubu najdou a přeloží, jsou dost dobří na to, aby si to vytáhli i odsud. Ale je to tak. Řekl bych, že menšina maká na sto procent. Většina je taková, že jsou v pohodě, v klídku. Je to jejich mentalita, já to respektuju. Ale na druhou stranu jsou to profíci, jsou za to placení, tak by měli na tréninku odvádět maximum. Někdy to tak není, tak právě proto doufám, že nový trenér přinese víc takové té disciplíny a bude to lepší.

Zůstanete dál v Laziu. U nás se psalo v médiích, že Hoffenheim nabízí strašně moc peněz, že by vám dali na výplatu víc než Lazio.
To se psalo (směje se) Je pravda, že Hoffenheim měl zájem, věděl jsem o tom. Prostě to nedopadlo. Momentálně jsem v Laziu, začíná nám příprava. Už jsem se i těšil, což jsem byl překvapený. Přece jen dovolená byla dlouhá. Doufejme, že něco vyhrajeme. Hned první zápas nás čeká superpohár s Interem Milan, také celkem prestižní záležitost. Věřím, že bychom mohli začít dobře a pak v tom pokračovat v celé sezoně.

Takže po belgickém superpoháru můžete přidat do sbírky italský.
Myslím si, že tento superpohár bude určitě těžší, ale bych rád. Určitě. Je to prestiž, hrajeme v Pekingu, je to takové zajímavé.

Co reprezentace? V lize jste moc radosti neměl, ale obvyklý útěk do pohody v reprezentaci tentokrát moc fungovat nemohl.
Nebudeme si nic nalhávat. V reprezentaci to nebylo to pravé ořechové co se týče výsledků a i takové té atmosféry. Doufejme, že to bude lepší. Jsem rád, že se změnilo vedení svazu, že to dopadlo tak, jak dopadlo. A věřím, že se to bude ubírat lepším směrem. Hlavně výsledkově, protože teď máme čtyři důležité zápasy. Ještě se pokusíme o malý zázrak. Musíme vyhrát všechny zápasy, což nebude jednoduché. Je to fotbal, stát se může všechno, je to reálné. Máme to ve svých rukách, dáme do toho všechno. A když uděláme dvanáct bodů, tak bychom se na šampionát i třeba přes baráž mohli dost.

A věříte, že vás nový kouč reprezentace, který zatím není jmenován, do týmu nominuje?
Nevím. Budu rád, protože vždycky jsem rád reprezentoval. Budu čekat na pozvánku, budu rád, když přijde. Kdybych ji nedostal, tak se svět nezboří. Pak budu makat, abych přesvědčil nového trenéra, aby mě povolal zpátky.
 


Aktuální články

Reklama