Rozhovor z roku 2006

2. června 2008 v 11:00 |  Články

Rozehnal: Srdcem jsem útočník

Reprezentační stoper nejdříve střílel góly, z dorostu Olomouce dostal padáka a teď ho v Paříži rozesmívají černoši. Baroko. Příměr, který mu přišil reprezentační kouč Brückner po kvalifikačním utkání s Arménií, zlidověl.

Životní trampoty Davida Rozehnala, tichého chlapíka z Kožušan, malé obce u Olomouce, naopak znají jen zasvěcení.
V Paris Saint Germain i v reprezentaci vám patří místo stopera. Vy jste ale začínal jako útočník. Dokdy jste válel na hrotu?
"Až téměř do konce žákovského věku. Moc mě to bavilo."
Protože jste byl úspěšným kanonýrem?
"Docela jo. Za benjamínky Kožušan i pak po přestupu do Olomouce jsem dával hodně gólů. Já jsem srdcem vlastně pořád útočník (usmívá se)."
Kdo z vás udělal obránce?
"Asi výška. Já jsem byl až téměř do prváku na gymplu prcek, a proto mě stáhli z útoku do zálohy. No a pak mě vyšoupli z Olomouce úplně, dostal jsem padáka."
Kam jste zamířil?
"Zpátky do Kožušan. Hrál jsem za chlapy I. B-třídu."
Jak dlouho to trvalo?
"Půl roku. Pak za mnou přišel trenér Chromý, který teď dělá asistenta panu Uličnému, že by mě rád viděl zpátky. A tak jsem se vrátil. Začal mě stavět na defenzivního záložníka. Potom mě ale posunul na stopera."
Bouřil jste se proti tomu?
"Ne. Jen jsem to jednou lehce zkusil. Jednou jsem řekl trenérovi, že se mi to moc nelíbí. Jenže on mě hned uzemnil slovy: Pokud chceš hrát, tak budeš hrát na stoperu. No a pokud nechceš, tak nebudeš hrát. Tak jsem od té doby pořád na stoperu."
Co vám řekl otec poté, co kouč Brückner přirovnal vaši hru po Arménii k baroku?
"Abych se na baroko vykašlal. Že to třeba tak trenér nemyslel. A pak to shrnul ve větu: Zapomeň na to a pokračuj dál. Táta ví, kdy potřebuji vynadat a kdy naopak podržet. Já byl totiž tenkrát z toho trošku špatnej. Pár dní mi to leželo v hlavě. Jenže hraje se dál, a tak se člověk musí rychle otřepat."
To se vám podařilo. V baráži proti Norsku jste uhlídal Carewa a i z Francie o vás přicházejí dobré reference. Takže vás baroko posílilo. Hodí se to pro Paříž?
"Určitě. Z hlediska médií a tlaku zvenčí je to tady hodně tvrdý. Já si noviny ještě moc nepřečtu, kluci však o tom, co se v nich píše, dost mluví. Protože se o nás píše pořád."
Jste tedy první na ráně jako třeba Sparta v Česku?
"Ano. Lyon je čtyři roky prakticky ve francouzské lize neporazitelný a především se rozebírá PSG. Do sezony jsme vstoupili super. Pak jsme jednou remizovali, hned nato prohráli a okamžitě křičelo z novinových titulků: Krize v Paris SG! Přitom jsme byli stále první. Když Lyon začne ztrácet body, tak je ticho po pěšině. Ale jakmile klopýtneme my, tak běda. I při malinkatém škobrtnutí je ihned oheň na střeše. A to i tehdy, když doma sice vyhrajeme, ale hrajeme špatně."
Fanoušci jsou také kritičtí?
"Ano. Jsou hodně nároční. Deset minut předvádíme skvělý fotbal, neustále to hrneme dopředu, což dá fyzicky zabrat. Proto pak potřebujeme na chvilku hru trošku zklidnit a vydechnout si. Vzadu si to poslat zprava doleva a zpátky nebo si vypomoci přihrávkou brankáři. Jenže nejde to, fanoušci pískají. I když předtím vidí téměř půlhodinu fantastický útočný fotbal."
A když se nedaří?
"Prohrávali jsme v Parku princů o gól. Blížil se konec zápasu, soupeř měl v držení míč a hrál s námi bago. Naši fandové? Každou přihrávku doprovázeli skandováním: Hej, hej. To je nepříjemný. Ale jinak jsou výborní. Mají dva kotle. Každý je za jednou bránou. A už před zápasem se překřikují. Jedna strana spustí chorál, druhá kontruje dalším. Tomu lepšímu pak zatleská celé hlediště. Perfektní atmosféra."
Platí poslední věta také pro klima v šatně?
"Stoprocentně! V kabině necítím žádnou závist typu, že já jako cizinec hraju a Francouz ne. To v Bruggách nebylo. Teď je sice nálada poznamenaná tím, že jsme sedmkrát za sebou nevyhráli. Ale že by tu všichni chodili s hlavami dolů, to ne. Ono to ani nejde. Máme tu dost černochů a ti neumí být dlouho smutní. Stačí jim málo a už se smějí. Vidí krásné auto nebo hezkou holku a hned se jim rozzáří oči. Jdou v kabině do sprchy, broukají si, pohupují se do rytmu. Někdo přijde v divných botách, hned vyprsknou smíchem. A smějí se třeba i pět minut a nakazí tím ostatní."
Stal jste se terčem vtípků i vy?
"Nedávno jsem těsně před koncem zápasu v Lille zahodil stoprocentní šanci. My kvůli tomu jen remizovali a hned po zápase mi jeden z kluků povídá: Poslouchej, víš, žes mě připravil o peníze? Kdybys dal gól, tak jsme vyhráli. A byly by prémie. Měl pravdu. Odražený balon ve vápně a já ho bohužel neuklidil do brány. Lepší hráči to dávají."
Kvůli oblečení si vás nedobírali?
"Ne. To už bych totiž musel přijít v hodně odvážném nebo zvláštním modelu."
Kabině tedy vládne extravagance?
"Velká extravagance! Třeba Kamerunec M´Bami tuhle dorazil v riflích, které vypadaly, jako by v nich předtím maloval pokoje. Na nohavicích byly červené, žluté, zelené, hnědé a já nevím ještě jaké fleky. Někdo by si je nevzal ani na práci... Nebo ty jejich šperky, náramky. Kolikrát to v kabině chrastí jako v železářství."
Líbí se vám to?
"Jo. Ale asi bych hodně přemýšlel o tom, jestli si na sebe vzít kšiltovku s lebkou."
Cissé v Liverpoolu udivoval americkým autem, nebo spíš tankem, značky Hummer, kterému se točily i na místě poklice u kol. Jak je tomu v PSG?
"Oni jsou na cadillaky, které si ještě vylepšují. Třeba si nechají namontovat do zavazadlového prostoru ledničku. První den jsou z toho vedle, každému to ukazují a září přitom jako malé děti. Druhý den přijdou, že nemohli nastartovat motor, protože jim lednička sežrala moc energie. Oni to neřeší, i když je ta hloupost přijde na nemalé peníze. Místo truchlení si vypůjčí od kamaráda nejnovější typ ferrari a v šatně tvrdí, že si ho koupili. No a když se to provalí, tak se pro změnu smějí."
Zasměje se rád i kouč Guy Lacombe, bývalý francouzský reprezentant?
"Drží si samozřejmě odstup, rozhodně však nedělá problém z toho, když se někdo směje. Je to osobnost. Hráči za ním jdou a důvěřují mu. Jinak si dost potrpí na taktiku. Všechno má v počítači, pak to promítá přes projektor. Tréninky nejsou únavné pro tělo, ale pro hlavu. Musíte přesně sledovat, co po vás chce."
Přemýšlíte už o mistrovství světa?
"Vím, že se blíží. Ale snažím se na šampionát nemyslet. Nechci sklouznout k tomu, abych byl bojácný v soubojích. Teď musím dát všechno pro PSG. Chci odehrát dobré jaro a připravit se, aspoň doufám, na mistrovství světa. Chtěl bych na něj odjet s čistou hlavou a s vědomím, že jsem pro klub odevzdal maximum."
 


Anketa

Chcete aby David měl oficiální stránky?

Ano 73.6% (218)
Ne, jsem spokojem s tímto webem 26.4% (78)

Aktuální články

Reklama