Nejdřív hrál Beckenbauera, pak ho vychovával Vaniak

16. května 2008 v 10:00 |  Články
Pohodový, bezproblémový, inteligentní kluk. Charakteristika, která sedí na Davida Rozehnala jako ulitá. A platí prakticky od narození. "Průšvihář to nebyl, prostě pohodový kluk. Jako teď," říká bratr českého obránce Marek Rozehnal.
S o pět let mladším Davidem se doma přes den příliš nevídali. Od útlého věku David jezdil na tréninky do Olomouce, vracel se až kolem páté. Na případné vylomeniny tedy ani nebyl čas. "No, nějaké blbosti jsme občas dělali, ale jen takové klasické. Jako všichni sourozenci jsme se mydlívali a dělali si naschvály. Třeba když jeden z nás musel jít sekat trávu, druhý se mu posmíval," vzpomíná Marek Rozehnal.
Jako starší měl postupem času jiné zájmy, Davida s sebou bral do party jen minimálně. "To až když dorostl do puberty. Ale když už jsme spolu vyrazili ven, šli jsme si většinou kopat na hřiště."
Právě tam byl David jako doma. Fotbal mu odmalička učaroval, míč miloval nade všechno, cílevědomě směřoval za svým snem profesionálního fotbalisty. I proto bez problémů ustál období puberty. "Měl fotbal natolik rád, že nějaké pití nebo diskotéky pro něj neměly velký význam," tvrdí Augustin Chromý, současný sportovní ředitel Sigmy Olomouc.
Rozehnala zná od žáčků, jako bývalý učitel na sportovní škole v Olomouci ho měl na tělocvik. Stejně jako Tomáše Ujfalušiho. "David byl hodnej, na žádný průšvih si nepamatuju. Jó, Ujfi , to bylo něco jiného, ten je má doteď," směje se Chromý.
Vztah ke sportu zdědil Rozehnal po rodičích. Maminka hrála házenou, táta pomáhal trénovat fotbal v Kožušanech. "Vedli ho ke sportu, má výborné rodinné zázemí. I proto, že táta dělal asistenta, byl kluk pod kontrolou. David bral sport vážně," povídá Chromý.
Nebýt jeho, Rozehnalova kariéra by možná nabrala úplně jiný směr. V sedmnácti letech ho totiž Sigma poslala zpátky do Kožušan. Když Chromý, tehdejší trenér olomouckého dorostu, neviděl jeho jméno na soupisce, přijel si pro něj. A našel mu nové místo: stopera. "On byl původně útočníkem. V Kožušanech pak hrál takového Beckenbauera ve středu zálohy. Ale já potřeboval stopera," uvádí Chromý.
Tehdy mezi nimi vznikl jediný svár, Rozehnal nechtěl o obraně ani slyšet. "Chytli jsme se. Řekl jsem mu na rovinu, že když nebude hrát stopera, tak bude sedět. Pochopil to rychle." Oba se brzy sešli v prvoligovém týmu Hanáků. "Tam ale neměl zpočátku na růžích ustláno. Dospělá kopaná je tvrdší, on patří mezi technické hráče, a navíc byl hubeňoučkej. Ale protože to má srovnané v hlavě, přidával si navíc, začal pracovat na síle."
Mezi spoluhráči našel Rozehnal brzy svého "vychovatele". Jako mladého bažanta si ho prý vzal do parády současný brankář Slavie Martin Vaniak. "Dával mu docela sodu, proto jsem se s ním chytnul. Mezi čtyřma očima mi Vaňous říkal: Gusto, to je v pořádku, jako mladý to potřebuje, nerozhodí ho to. Jenže on byl spíš ve fázi, kdy potřeboval získat sebevědomí," vzpomíná Chromý. "Třeba po přáteláku, který se Davidovi povedl, za ním Vaňous přišel a prohodil: Až přijdou mistráky, to zas budou minely," směje se muž, který tehdy dělal asistenta trenéru Petrovi Uličnému. Rozehnala teď dává za příklad žáčkům a dorostencům Sigmy. "David si totiž všechno tvrdě vybojoval. A to je podle mě ten správný vzor."
 


Anketa

Chcete aby David měl oficiální stránky?

Ano 73.6% (217)
Ne, jsem spokojem s tímto webem 26.4% (78)

Aktuální články

Reklama