Březen 2007

Rozhovor - 29. listopadu 2006

28. března 2007 v 14:32 | autor: Petr Kojzar |  Články
Interview fotbalovým reprezentantem a hráčem klubu Paris St. Germain Davidem Rozehnalem.
"Kéž by byli Francouzi jako vy, Češi!" Tuhle větu slýchá ve svém působišti reprezentační stoper David Rozehnal dnes a denně. Francouzští trenéři prý často a rádi oceňují přizpůsobivost a univerzalitu českých fotbalistů. A přeškolený záložník Paris St. Germain je toho živoucím důkazem! Ve své kariéře hrál Rozehnal téměř na všech postech - už mu chybí snad jen brankářská zkušenost...
Davide, v současné době jste oporou reprezentace i elitního francouzského klubu. Letos jste se oženil a přestěhoval. Je vůbec něco, co vám teď chybí ke štěstí?
Po fotbalové stránce snad jen trošku víc gólů. V klubu teď hraju záložníka, takže se občas do šancí i dostávám. Bohužel mi to tam zatím spadlo jen jednou. Přitom chuť po gólech mám velikou! Neříkám to jen kvůli sobě, ale proto, abych dokázal využít pro tým, že jsem vysunutý více dopředu.

Útočení máte koneckonců v genech - vždyť v Olomouci jste začínal jako útočník. Vzpomínáte si koho napadlo z vás udělat stopera?
V sedmnácti letech mě na tohle místo stáhl trenér Chromý, který dodnes dělá v Sigmě sportovního ředitele. Už před zařazením do obrany mě začal posouvat do zálohy. Když jsem nakonec skončil na stoperu, byl jsem zklamaný. Prvních pár zápasů se mi to vůbec nelíbilo, ale trenér mi na to řekl: "Buď budeš hrát na stoperu, nebo vůbec!" To bylo stručné a jasné vyjádření! Ani nevíte, jak rád jsem se najednou přizpůsobil...

A jak se vám zamlouvá role štítového záložníka, kterou zastáváte v klubu?
Přiznám se, že srdíčkem jsem stále poněkud ofenzivnější typ, takže mi to naprosto vyhovuje. Dostávám víc balónů, častěji se zapojuju do rozehrávky a do ofenzívy, navíc si můžu dovolit i mnohem víc věcí. Pro člověka je uklidňující, když má za sebou čtyři lidi plus gólmana.

Je těžké přeškolit se v reprezentaci zase zpátky na stopera?
Ani ne, protože tak velký rozdíl v tom zase není. Na místě defenzivního štítu se sice pohybujete trochu jinak, ale bránit musíte úplně stejně, protože jste poslední záchytný bod před obranou. Pro mě je jediná změna v tom, abych si uvědomil, že nemůžu tolik vyjíždět jako v klubu.
Změnou postů si v klubu v poslední době úspěšně prošla řada českých reprezentantů. Jak jsou na tom v tomto směru Francouzi?
Nejen mně se zdá, že jsme nadprůměrně přizpůsobiví! Kolikrát o tom mluvíme i s francouzskými trenéry. Ti si často povzdechnou, jak by se to hned líp hrálo, kdyby byli jejich krajané takoví jako Češi. Francouzi prý hodně řeční a ještě víc odmlouvají, kdežto my údajně dokážeme naslouchat. Ochotně přijmeme novou roli, a když to náhodou nejde, klidně a beze všeho zkusíme něco jiného.Jak se vám zamlouvá bydlení ve Francii?
Teď je to jedním slovem fantazie! Před měsícem jsme se přestěhovali ještě kousek dál od Paříže, zato však bydlíme blízko od tréninkového centra. St. Germain je malé městečko pětadvacet kilometrů od Paříže - a my teď bydlíme ještě víc na jeho okraji. Jsme neuvěřitelně spokojeni, protože tu máme obrovský klídek. Teď zbývá jen všechno dozařídit, a už to nebude mít vůbec žádnou chybu.

Nezačíná se vám to věčné stěhování pomalu zajídat?
No... Manželku to už nebaví. Není se čemu divit, protože ona je tím člověkem, který musí všechno zařídit. Ona ruší telefony, plyny, objednávky; ona se stará o vybavení nové domácnosti. Jakmile se přestěhujeme, tak vždycky říká: "Jak by bylo pěkné zůstat tady aspoň jeden rok..."

Konzultuje s vámi náležitosti týkající se bytu, nebo nese odpovědnost čistě na svých bedrech?
Důležitější věci se mnou pochopitelně probírá, ale ty méně důležité nechávám zcela na ní. Má dobrý vkus, co se týče bytových doplňků, navíc je schopná organizátorka. Na mně pak zůstává, abych jí to vracel, kdykoli mám ve svém nabitém programu aspoň chvíli volna. Vím, že toho pro nás pro oba udělala hrozně moc a zaslouží si pocítit můj vděk.

Jak vnímáte francouzskou mentalitu?
Protože se téměř neustále pohybuju ve fotbalovém prostředí, tak s běžnými Francouzi ani nepřijdu do styku. Navíc jakmile tamní obyvatelé poznají, že jsme cizinci, tak se s námi hned baví jinak než s krajany.

To znamená lépe?
Co jsem se doslechl, tak většinou ano. Od sousedů vím, že hlavně typičtí Pařížané jsou hrozně sobečtí. Něco ve smyslu: "My jsme Paříž - a kdo je víc!" Taky je pozoruhodné, jak hrdí Francouzi neradi hovoří cizí řečí. Pokud nejste v restauraci, tak se s nimi jinak než francouzsky nedorozumíte. Když něco potřebují, tak hned mluví anglicky jako zběsilí, ale jakmile potřebujete něco vy, najednou ten jazyk úplně zapomenou..
.
Zastavují vás fanoušci na ulicích?
Byl jsem překvapený, že mě poznávají lidi nejen v Saint-Germain, ale i v samotném centru Paříže. Upřímně řečeno mi to dělá dobře. Vždyť i kvůli tomu přece fotbal hraju! Chápu, že když někdo nemůže vůbec vyjít na ulici jako třeba Pavel Nedvěd, je to horší. Ale v mém případě má popularita rozumnou míru. Většinou se mě lidi jen zeptají na dojmy z posledního zápasu, případně mi řeknou svoje, popřejeme si hodně úspěchů a každý jdeme zase svojí cestou. Tak by to asi mělo být...

Co jste možná nevěděli

21. března 2007 v 13:11 David Rozehnal - nejen životopis
Rodina
Maminka: Jarmila - profesorka na gymnáziu (zeměpis/tělocvik)
Otec: Oldřich - ekonomický náměstek
Sourozenec: Marek - ženatý - Zuzana manželka a dcera Aneta
Studium/vzdělání
středoškolské zakončené maturitou na gymnáziu
Oblíbené jídlo
jen vše zdravé a 100% ovocné nápoje, alkoholu moc neholduje
Koníčky
puzzle, lepení modelů letadel
Zvířátka
David vyrůstal vedle hadů, které choval jeho starší bratr Marek
Autopark
VW Golf
Mini Cooper
Lexus

PSG 2007

16. března 2007 v 8:35 Fotogalerie